Kyberšikana
Kyberšikana je jednou z forem šikany a ve většině případů bývá propojena s jiným druhem šikany. Kyberšikana se odehrává bez přímého kontaktu s šikanovanou osobou. Ke zbraním kyberšikany patří mobilní telefon a také internet.
Je dobré, aby dítě vědělo a cítilo, že rodiče stojí při něm. Při zjištění kyberšikany je nutné, aby zamezili jakékoliv další komunikaci, uchovaly důkazy o šikaně a o všem informovaly příslušné odborníky a instituce. Pedagogové sami o sobě nemají moc možností jak se s kyberšikanou vyrovnat a to především protože se neodehrává na půdě školy.
V knize je dále popisován výskyt kyberšikany v České republice. Dočetla jsem se tam, že mezi šikanou a kyberšikanou není podle výzkumů žádný rozdíl. Jde pouze o jeden z druhů šikany. Česká republika neklasifikuje šikanu ani kyberšikany za trestný čin.
V jedné z kapitol jsou popisována místa a projekty, které nám mohou pomoc, jestliže máme problém s kyberšikanou nebo i se samotnou šikanou. Jde o projekt Minimalizace šikany, jehož hlavním cílem je zamezit šikanování skrz programy na základních a středních školách. K dalším projektům patří například projekt E-bezpečí a v neposlední řadě sem také patří Národní centrum bezpečnějšího internetu. O většině projektů a možností jsem se dočetla úplně poprvé. Považuji za velmi dobré, že existuje spousta takovýchto eventualit.
Při využívání informačních technologií je důležité dbát na bezpečnost. Rodiče by měli mít přehled o internetových stránkách, které jejich děti navštěvují. Je velmi důležité, aby rodiče, učitelé, vychovatelé a další specialisté byli dětem otevřeni a nablízku.
Popisované příběhy mě jen utvrdili v tom, že šikana je opravdu součástí i žáků prvního stupně a v tom, že školy reagují na vzniklou situaci různě.
K prostředkům skrz které může být člověka terčem kyberšikany patří sms zprávy, fotky a videa natáčené na mobilní telefony, e-maily, sociální sítě, chaty a různé internetové stránky.
Kyberšikana probíhá formou nářezu, obtěžování, pomlouvání, předstírání, prozrazení, podvodů, vyloučení a kyberpronásledování.
Je důležité, aby si rodina všímala změn v chování dítěte, aby měla kontrolu nad počítačem dítěte, aby mělo dítě nastavené určité pravidla přístupu na internet a aby bylo obeznámeno s možnosti a riziky šikany a kyberšikany. Není vhodné zavírat tzv. dveře před touto problematikou a tvrdit že se to našeho dítěte nemůže týkat. Podle mě se to týká téměř každého. Sama si myslím, že ten kdo o šikanování ví a nikomu o něm neřekne je stejný a vlastně i mnohem horší než sám agresor, který šikanuje.