Dilema
Stačily dvě hodiny mimo byt a mám hotovou celou fildu. Doma opravdu nemám moc prostoru a klidu na práci do školy. Všechno mě rozptyluje a nic nejsem schopná dodělat. Teď už sedím zase doma a koukám do zdi :( . Teda spíš na nástěnku a přemýslím že bych měla vyhodit fotky, které jsou plné falešných přátelství. Stačí se podívat a vydím osobu, která byla součástí mého života předchozích sedm let, osobu která mi sedm let ubližovala a dělala ze mě nicku. I když vím že bych to všechno měla hodit za hlavu tak mi to moc nejde. Furt se mi vrací vzpomínky na všechno co jsme spolu prožili. Při představě dalších společných čtrnácti dní se mi chce brečet. Jak mám bojovat aby mě nebolelo když ho vidím v náručí jiných holek. Vím že je hajzl ale co já s tím nadělám. Nic!!! Vždycky jsem ho měla vždycky ho budu mít v srdci.